„Marno je na vodu plynoucí psát, písmena začnou tancovat…“ začíná jedno z půvabných starojaponských pětiverší z 8. a 10. století z proslulé sbírky Veršů psaných na vodu. Do češtiny ji geniálně do zrýmované formy přeložil Bohumil Mathesius (1888–1952). I díky tomuto malému literárnímu skvostu se psaní do vody stalo obrazem beznadějného úsilí sdělit své pocity a myšlenky tomu, kdo nechce naslouchat. Čtveřici německých vědců se však ve spolupráci s jejich čínským kolegou podařilo tuto bariéru prolomit. Ne sice bariéru lidské lhostejnosti, nýbrž nemožnosti něco do vody napsat. http://www.osel.cz/13052-psani-na-vodu-jiz-neni-symbolem-marne-snahy.html
Chcete-li přidat komentář, přihlaste se
Ostatní příspěvky v této skupině
Dlouho nebylo jasné, jaké konkrétní mechanismy hýbou cyklem ledových dob. Teď se zřejmě vyjasňuje. Za ledovými dobami jsou Milankovićovy cykly, které při dostatečně nízké hladině oxidu uhličitého ovlá
U Měsíce je na přelomu února a března velmi živo. Vypravily se k němu tři soukromé přistávací moduly. Jedná se o Blue Ghost firmy Firefly Aerospace, Resilience (Harukato-R M2) firmy iSpace a Nova-C (A
Spalovací motory promrhávají energii jako smyslu zbavené. Zajímavou možnost návratu části vyplýtvané energie do hry nabízí termoelektrický generátor pro výfuky s průlomovým designem chladiče, který ja
Japonský vysoce citlivý spektrograf WINERED se pustil do hledání temné hmoty. Pátral po ní ve spektrech trpasličích sférických galaxií, o nichž se domníváme, že by měly přetékat temnou hmotu. Nenašel
Stelarátory jsou vedle tokamaků druhou možností, jak spoutat plazma magnetickým polem. Na rozdíl od tokamaků byly jen málo zkoumány, protože jejich konstrukce byla mnohem složitější než u tokamaků a n
Představte si retro arkádu, ve které klasickou herní konzolí ovládáte virtuální kosmickou loď a střílíte virtuální projektily do zcela reálných protivníků, tedy kuliček polystyreny. Tohle se se přitom
Pocházíme z Afriky a tam jsou všichni jako uhel. Kdy a jak vlastně Evropané přišli ke světlé kůži, vlasům a očím? Výzkum 348 dávných genomů z Eurasie, pokrývajících posledních 45 tisíc let, přesvědčiv
