Obchodní války - Stanislava Janáčková - e-kniha

eBook:,Pojem „obchodní války“ plní v poslední době stránky tisku jakožto nová hrozba pro světový obchod, spojovaná zejména s nástupem americké administrativy v čele s prezidentem Trumpem. Zapomíná se přitom, že „volný světový obchod“ je bohužel jen chiméra, o které mnozí rádi mluví, ale nikdo ji neprovozuje v praxi. Je to bohulibá představa, která v novodobé společnosti nebyla nikdy naplněna. Je to teoretická cesta k všeobecné prosperitě, na které bohužel číhají mnohá úskalí. Politika nové americké administrativy je především snahou o realističtější reflexi změn, které v posledních desetiletích proběhly ve světové ekonomice a ve světovém obchodě. Je to, za prvé, důsledek dlouhodobých obchodních a finančních nerovnováh, nahromaděných za několik desetiletí procesu, obvykle nazývaného „globalizací“. Ale, za druhé, dnes již nejde jen o trvající obchodní a finanční nerovnováhy. Stále více se ukazuje, že prezidentu Trumpovi spíše než nevyvážený obchod dělá starost růst hospodářské i technologické moci Číny, která by brzy mohla USA ohrozit i jako velmoc politická a vojenská. A také, že cla jsou Trumpovou administrativou používána nejen jako ekonomický, ale též jako mocenský nástroj – k řešení nových problémů, které Spojeným státům přináší současný multipolární svět. Skutečnost, že státy brání především své zájmy, není v mezinárodní politice nic nového. Kořeny dnešních obchodních sporů sahají až do poslední třetiny minulého století, do éry, kdy svět byl ještě převážně „bipolární“ a kdy začaly nabývat na síle procesy, dnes nazývané „globalizací“. Pod tento všezahrnující a zároveň mnoho neříkající pojem lze schovat řadu složitých stránek pokračující internacionalizace hospodářského života. Z nich nás bude zajímat především ekonomická i technologická emancipace určitých částí světové ekonomiky, které v předchozí minulosti poněkud „zaspaly“ proces industrializace – zatímco v posledních desetiletích ho o to razantněji doháněly. Jejich úspěšná industrializace zcela změnila jejich pozici ve světové ekonomice (a také ve světových mocenských vztazích). V prvé řadě to platí pro Čínu. Čína a další, zejména ekonomiky jihovýchodní Asie (v poslední době výrazněji také Indie, a do jisté míry i Brazílie), se dostaly na novou, podstatně vyšší úroveň pomocí úspěšné obchodní strategie „růstu taženého exportem“. Výsledkem jejich razantního vstupu na světové trhy byl celkový pokles chudoby ve světovém měřítku – ale zároveň vznik značně nerovnovážného stavu mezi, velmi zjednodušeně řečeno, třemi skupinami zemí. Jsou zde země „vyspělého světa“, z nichž USA díky mezinárodnímu obchodu po několik desetiletí žily a dovážely na dluh, zatímco ztrácely pracovní místa v primárním a sekundárním sektoru ekonomiky – a v poslední době již začaly ztrácet i svůj technologický náskok. Vyspělá Evropa se zatím uzavírala do sebe a nedokázala čelit svému relativnímu zaostávání v produktivitě, růstu i obchodě. Druhá skupina – nově se industrializující země – byla úspěšná, ale životně závislá na exportu (a beztrestně provozovala protekcionismus i regulaci kurzů svých měn). Dnes se však již mění v „technologického tygra“, který začíná ohrožovat i pozici Spojených států. Třetí skupina méně vyspělých zemí nedokázala do vlaku „růstu taženého exportem“ naskočit a zůstala stranou, „zakletá“ ve své zaostalosti. Jde především o Afriku, o muslimské země Středního východu a o část Jižní Ameriky. Obyvatelé těchto zemí nenacházejí cestu, jak ve vlasti zvýšit svou prosperitu, a svou masovou migrací ohrožují vyspělý svět – a to ekonomicky i kulturně. Vznikl tak vysoce nerovnovážný, multipolární svět, skrývající mnohá nová nebezpečí. Z hlediska mezinárodního obchodu nejznámější nerovnováha vznikla, a trvá, mezi Spojenými státy a Čínou. O nic lépe se však s pokračujícím vzestupem dříve zaostávajících ekonomik nedokázala vyrovnat ani Evropská unie. Ta sice netrpěla tak velkou obchodní nerovnováhou, ale zato utrpěla největší pokles svého podílu na světovém HDP a světovém exportu. K tomu si přidala ještě zničující vnitřní nerovnováhy ve svém jádru – v eurozóně. I proto je dnes nejpomaleji rostoucí částí světa. V období od finanční krize roku 2008 situaci ještě vyostřila snaha vyspělých zemí zastavit krizi naléváním peněz do ekonomiky. Vyspělé země se zadlužily a potřebovaly by „vyrůst z dluhů“ pomocí podpory exportu. Nastává tak zesílený boj o konkurenceschopnost v mezinárodním obchodě. Přebytek či deficit obchodní bilance se stává politickým tématem. Čína, ale i Německo, jsou méně úspěšnými konkurenty pranýřovány za své exportní přebytky. Méně konkurenceschopné země mají problém plně využít své kapacity a pracovní sílu. Za předpokladu dané celkové poptávky v ekonomice (pokud je omezena příjmy z ekonomického výkonu země) pak dovoz konkuruje domácí výrobě a domácímu růstu. To u méně konkurenceschopných ekonomik vyvolává tlak na umělé zvyšování celkové domácí poptávky pomocí dluhů – soukromých i vládních. Centrální banky tomu napomáhají umělými peněžními transfuzemi a udržováním

Historie cen

Výrobce

Institut Václava Klause