Do poloviny 90. let 19. století byla Velká Británie dominantní mocností na čínské scéně. Čínsko-japonská válka v letech 1894–1895 podstatně změnila situaci na Dálném východě. Poražená Čína nebyla schopna odolávat tlaku zvenčí. Jen s pomocí evropských bank dokázala splácet obrovskou válečnou náhradu Japonsku. Velmoci zahájily boj o koncese a sféry vlivu. Rusko ve spolupráci s Francií začalo razantně prosazovat své politické i hospodářské cíle. Změnami byla ohrožena pozice Velké Británie. Německo začalo rozvíjet aktivitu na Dálném východě opožděně, slabost válečného loďstva ho nutila k opatrnosti. Berlín se zprvu snažil koordinovat svůj postup s jinými mocnostmi. Německu vyhovovala skutečnost, že se ruská pozornost načas primárně soustředila na Dálný východ. Od poloviny 90. let Němci a Brito
vé rozvinuli poměrně úspěšnou spolupráci, především při poskytování dalších velkých půjček Číně a při stavbě železnic. Tato spolupráce však měla své limity. Britové dlouho zastávali názor, že by Čína měla zůstat otevřená volné hospodářské soutěži a ekonomická převaha jim měla zajistit úspěch. V rozporu s tímto přístupem bylo vymezování sfér vlivu, v nichž jednotlivé velmoci uplatňovaly dominantní ekonomickou pozici. Britové pochopili, že zabránit vytváření sfér vlivu nedokážou a důrazně se zapojili do procesu získávání železničních a důlních koncesí, britské banky se podílely na velkých půjčkách Pekingu, Britové požadovali, aby byla jejich výlučnou sférou vlivu uznána bohatá oblast povodí Jang-c’. Důsledkem potlačení „Boxerského povstání“ bylo další oslabení režimu dynastie Čching a zesílení tlaku velmocí. Zájmy Británie ohrožoval tlak Ruska. Londýn nakonec dospěl k závěru, že řešením bude získání spojence na Dálném východě. Tím se po podpisu smlouvy 30. ledna 1902 stalo Japonsko, skončila dlouholetá britská politika „skvělé izolace“. Británie sice získala nástroj vůči ruské hrozbě, ale musela více brát ohledy na zájmy Japonska. Na čínskou revoluci na přelomu let 1911/1912 reagovaly velmoci opatrně. Nakonec vsadily na podporu někdejšího císařského generála Jüan Š’-kchaje, neboť doufaly, že zaručí převzetí finančních závazků císařského režimu. Na Dálném východě nebylo vypuknutí první světové války tak významným mezníkem jako v Evropě, přesto přineslo výraznou změnu konstelace. Pozice Německa byla v krátké době zlikvidována, Velká Británie, Francie a Rusko byly plně zaměstnány válečným konfliktem v Evropě a situace rychle využilo Japonsko k rozšíření svých pozic v Číně.
více
Nejlevnější produkt
15,77 € | knihy.abz.cz | In stock
Máte ve vašem obchodě lepší produkt?
Nejlevnější produkt
15,77 € | knihy.abz.cz | In stock
Máte ve vašem obchodě lepší produkt?
K dispozici v
Co říkají obchody
knihy.abz.cz
Kniha: Hra o říši středu; Autor: Kodet Roman, Novotný Lukáš, Skřivan Aleš; Jednotlivé studie rozebírají nejen politické a hospodářské zájmy obou zmíněných velmocí v této zemi, ale rovněž důležité události čínských dějin v letech 1894-1914. Politické a ekonomické aktivity Velké Británie a Německa v Číně v období ...
Knihy Dobrovsky
Do poloviny 90. let 19. století byla Velká Británie dominantní mocností na čínské scéně. Čínsko-japonská válka v letech 1894-1895 podstatně změnila situaci na Dálném východě. Poražená Čína nebyla schopna odolávat tlaku zvenčí. Jen s pomocí evropských bank dokázala splácet obrovskou válečnou náhradu Japonsku. Velmoci zahájily boj o koncese a sféry vlivu. Rusko ve spolupráci s Francií začalo razantně prosazovat své politické i hospodářské cíle. Změnami byla ohrožena pozice Velké Británie. Německo začalo rozvíjet aktivitu na Dálném východě opožděně, slabost válečného loďstva ho nutila k opatrnosti. Berlín se zprvu snažil koordinovat svůj postup s jinými mocnostmi. Německu vyhovovala skutečnost, že se ruská pozornost načas primárně soustředila na Dálný východ. Od poloviny 90. let Němci a Britové rozvinuli poměrně úspěšnou spolupráci, především při poskytování dalších velkých půjček Číně a při stavbě železnic. Tato spolupráce však měla své limity. Britové dlouho zastávali názor, že by Čína měla zůstat otevřená volné hospodářské soutěži a ekonomická převaha jim měla zajistit úspěch. V rozporu s tímto přístupem bylo vymezování sfér vlivu, v nichž jednotlivé velmoci uplatňovaly dominantní ekonomickou pozici. Britové pochopili, že zabránit vytváření sfér vlivu nedokážou a důrazně se zapojili do procesu získávání železničních a důlních koncesí, britské banky se podílely na velkých půjčkách Pekingu, Britové požadovali, aby byla jejich výlučnou sférou vlivu uznána bohatá oblast povodí Jang-c'. Důsledkem potlačení "Boxerského povstání" bylo další oslabení režimu dynastie Čching a zesílení tlaku velmocí. Zájmy Británie ohrožoval tlak Ruska. Londýn nakonec dospěl k závěru, že řešením bude získání spojence na Dálném východě. Tím se po podpisu smlouvy 30. ledna 1902 stalo Japonsko, skončila dlouholetá britská politika "skvělé izolace". Británie sice získala nástroj vůči ruské hrozbě, ale musela více brát ohledy na zájmy Japonska. Na čínskou revoluci na přelomu let 1911/1912 reagovaly velmoci opatrně. Nakonec vsadily na podporu někdejšího císařského generála Jüan Š'-kchaje, neboť doufaly, že zaručí převzetí finančních závazků císařského režimu. Na Dálném východě nebylo vypuknutí první světové války tak významným mezníkem jako v Evropě, přesto přineslo výraznou změnu konstelace. Pozice Německa byla v krátké době zlikvidována, Velká Británie, Francie a Rusko byly plně zaměstnány válečným konfliktem v Evropě a situace rychle využilo Japonsko k rozšíření svých pozic v Číně.