Další román autora úspěšné autobiografické knihy „Houština“ a předsedy Asociace spisovatelů zachycuje příběh muže středního věku, odehrávající se v devadestých letch, na konci druhého tisíciletí. Tento muž definitivně opouští břehy mladosti, ztrácí svou imaginaci, vstupuje do proudu… Druhý břeh však zatím nelze dohlédnout.Tkáň rakovinných nádorů se prý v mnohém podobá tkáni embrya… Už jsem si dlouho nekoupil ten černý, falešný kaviár. Jen tak… Když německý wehrmacht okupoval v roce 1939 Prahu, první české slovo, které se naučili Němci, bylo: Šlehačka. V padesátých letech podával jeden náš český lékař LSD ve šlehačce, dával to přátelům, známým umělcům i normálním lidem. Vincenc Makovský i ostatní výtvarníci produkovali v tom mezistavu prakticky stále stejné, pro sebe typické kresby, jenom t o bylo o trochu barevnější. Největší překvapení nastalo u výtvorů lidí, kteří s uměním neměli nikdy nic společného. Stvořili díla oslnivé krásy, originální portréty a abstraktní obrazy plné imaginace. Po několika hodinách je prozření opustilo… Občas se sezení nepovedlo. Vyplavilo se něco z podvědomí, zasutá, zapouzdřená vzpomínka, teď se v plné síle zpřítomnila a její latentní energie prosákla všechno kolem. Zdivočelé, zděděné formace… Jeden člověk takhle málem zešílel. Měl pocit, že ho pronásleduje, že ho na životě ohrožuje kuchyňská židle.V dětství jsem měl loutkové divadýlko. Nejraději jsem měl Smrt a Kašpárka. Jednoho dne jsem to nevydržel a prohodil jsem jim hlavičky. více

Nejlevnější produkt

9,94 € | knihy.abz.cz | In stock

Máte ve vašem obchodě lepší produkt?


K dispozici v

Parametry

Rok vydání 2019 | 2011 - 2020
Počet stran 272 | 201 - 500

Co říkají obchody

knihy.abz.cz
Kniha: Proudy; Autor: Kahuda Václav; Barvité zážitky, reflexe, ale hlavně existenciální úvahy muže, který dlouho nekonvenčním a nespoutaným životem odolával, ale nyní přeci jen definitivně stojí na prahu dospělosti. Je ve věku, který jiní už hodnotí spíše jako střední, ale ...

Knihy Dobrovsky
Další román autora úspěšné autobiografické knihy „Houština“ a předsedy Asociace spisovatelů zachycuje příběh muže středního věku, odehrávající se v devadestých letch, na konci druhého tisíciletí. Tento muž definitivně opouští břehy mladosti, ztrácí svou imaginaci, vstupuje do proudu… Druhý břeh však zatím nelze dohlédnout.Tkáň rakovinných nádorů se prý v mnohém podobá tkáni embrya… Už jsem si dlouho nekoupil ten černý, falešný kaviár. Jen tak… Když německý wehrmacht okupoval v roce 1939 Prahu, první české slovo, které se naučili Němci, bylo: Šlehačka. V padesátých letech podával jeden náš český lékař LSD ve šlehačce, dával to přátelům, známým umělcům i normálním lidem. Vincenc Makovský i ostatní výtvarníci produkovali v tom mezistavu prakticky stále stejné, pro sebe typické kresby, jenom to bylo o trochu barevnější. Největší překvapení nastalo u výtvorů lidí, kteří s uměním neměli nikdy nic společného. Stvořili díla oslnivé krásy, originální portréty a abstraktní obrazy plné imaginace. Po několika hodinách je prozření opustilo… Občas se sezení nepovedlo. Vyplavilo se něco z podvědomí, zasutá, zapouzdřená vzpomínka, teď se v plné síle zpřítomnila a její latentní energie prosákla všechno kolem. Zdivočelé, zděděné formace… Jeden člověk takhle málem zešílel. Měl pocit, že ho pronásleduje, že ho na životě ohrožuje kuchyňská židle.V dětství jsem měl loutkové divadýlko. Nejraději jsem měl Smrt a Kašpárka. Jednoho dne jsem to nevydržel a prohodil jsem jim hlavičky.