Dvě knihy českých dějin - kniha druhá

Základní práce české předválečné historiografie, která patří ke zlatému fondu českého dějepisectví. Josef Šusta, jenž ve svých dílech jako jeden z mála dokázal obsáhnout dějiny od pozdní antiky až po přelom 19. a 20. století, v této rozsáhlé práci dokázal předložit koncept vytváření moderní středověké monarchie v českých zemích na přelomu 13. a 14. století. Ve své době se jednalo o studii zcela revoluční, protože na rozdíl od pozitivistického dějepisectví, orientovaného téměř výhradně na politické dějiny, Šusta vypráví velkolepý příběh mocenského a hospodářského vzestupu českého království, české šlechty a českých měst za vlády posledních Přemyslovců, s důrazem na prosazení se nového modelu reprezentace moci po nástupu Lucemburků. V jeho úvahách hrají velice významnou roli i problémy sociální a ekonomické "transformace" české středověké společnosti, její dohánění západní Evropy a kvalitativně zásadní vzestup úrovně české kultury a umění. Kniha vychází s dvěma rozsáhlými doslovy věnovanými osobě Josefa Šusty (Jiří Lach) a konfrontaci jeho práce s poznatky soudobé medievalistiky (Libor Jan).