Anafora jako teologický text

Publikace, v českém prostředí zcela ojedinělá, přibližuje jednu ze stěžejních otázek liturgické reformy, iniciované II. vatikánským koncilem (1962-1965). Zaměřuje se na centrální část mešních obřadů, která byla již ve starověku označována jako "anafora". Autor se snaží nejen o pokud možno detailní popis procesu vzniku nových anafor, v římskokatolické církvi nazývaných spíše eucharistické modlitby, ale též o analýzu tohoto procesu. Vzhledem k počtu těchto modlitebních textů (dnes 13 používaných celosvětově a dalších více než 10 lokálně; v minulosti několik stovek až několik tisíc v rámci liturgických experimentů) se analýza musela soustředit jen na vybrané teologické otázky: hlavní obsahové důrazy, vztah mezi obsahem a strukturou, trinitární a pneumatologické hledisko, aklamace, jazyk teologických formulací. Četba knihy může být zajímavá a obohacující rovněž proto, že na 70 stranách příloh umožní seznámit se s překlady některých analyzovaných anafor z celého světa.