Slabikář štěstí 5. - Pavel Baričák

Přeji vám, abyste si na smrtelné posteli nic nevyčítali. Ještě stále je čas poslouchat duši, naučit se rozhodovat a začít konat. Přeji vám, abyste zemřeli se spokojeností na rtech při mluvení, když kolem vaší postele budou sedět vnoučata a nebudou schopny od údivu zavřít ústa nad tím, co všechno jste za svůj život vydumali, uskutečnili, podnikli, získali, viděli, zažili, užili, naučili se. Své vyprávění uzavřete větami: „Nic nelituji. Vše, co jsem chtěl zkusit, čeho jsem se chtěl dotknout, co jsem chtěl poznat, užít si, každý jeden sen jsem se pokusil zhmotnit. Ne vždy se mi to podařilo, ale nakonec mě to i tak dovedlo k něčemu ještě většímu a úžasnějšímu. Děkuji za život a děkuji i sobě za chrabrost a odvahu.“ Poté vydechnete naposledy. V místnosti zůstane ticho. Nikdo nebude plakat a přesto, že to nikdo nevysloví, všem v myslích půjde jedno: „Umřel mocný člověk. Hrdina doby! On neprožíval, on skutečně žil!!!“