To je dost, žes zavolal - Josef Ejnar

Autor vedený myšlenkou Paola Coelha sepsal nejdříve pro své nejbližší příběh Petra Vojíře od dětství jeho rodičů po první světové válce až do počátku sedmdesátých let minulého století. S upřímností sobě vlastní spojil osobní a společenské zážitky s fikcí literáta. Román tak nabízí nejenom pohled Petra, budoucího učitele a organizátora sportovního vyžití v základní škole Javoří, kam se po studiích vydal na tehdejší "umístěnku", na sebe i lidi kolem něho. Vypovídá o dobovém kouzlu prostředí kolem Teplic, Mostu, ale i Milešovky, Kletečné a památných Stadic. Poutavě vyprávěné jsou i zvraty životních osudů spolužáků a rodinných přátel, hlavně však Pepíka, Pavla, Ríši, Břeti a dalších vrstevníků, kteří se vydali vlastní cestou, jež vedla často jinudy než ta Petrova. Právě ony střety během osobních a společenských otřesů od let válečných přes roky 1948, 1956 i 1968 dodávají knize na autentičnosti. A s odstupem desetiletí i potřebný nadhled ke glosování včerejška. Nezavírá oči ani nad podivnou alchymií citů, která vedla Petra k zájmu o Ivu, Martinu, manželku Evu i další ženy, jež k jeho příběhu a vnímání světa neodmyslitelně patří.

Kniha: To je dost, žes zavolal; Autor: Ejnar Josef; Autor sepsal nejdříve pro své nejbližší příběh Petra Vojíře od dětství jeho rodičů po první světové válce až do počátku sedmdesátých let minulého století, přičemž spojil osobní a společenské zážitky s literární fikcí. Román tak nabízí nejen ...

Autor vedený myšlenkou Paola Coelha sepsal nejdříve pro své nejbližší příběh Petra Vojíře od dětství jeho rodičů po první světové válce až do počátku sedmdesátých let minulého století. S upřímností sobě vlastní spojil osobní a společenské zážitky s fikcí literáta. Román tak nabízí nejenom pohled Petra, budoucího učitele a organizátora sportovního vyžití v základní škole Javoří, kam se po studiích vydal na tehdejší "umístěnku", na sebe i lidi kolem něho. Vypovídá o dobovém kouzlu prostředí kolem Teplic, Mostu, ale i Milešovky, Kletečné a památných Stadic. Poutavě vyprávěné jsou i zvraty životních osudů spolužáků a rodinných přátel, hlavně však Pepíka, Pavla, Ríši, Břeti a dalších vrstevníků, kteří se vydali vlastní cestou, jež vedla často jinudy než ta Petrova. Právě ony střety během osobních a společenských otřesů od let válečných přes roky 1948, 1956 i 1968 dodávají knize na autentičnosti. A s odstupem desetiletí i potřebný nadhled ke glosování včerejška. Nezavírá oči ani nad podivnou alchymií citů, která vedla Petra k zájmu o Ivu, Martinu, manželku Evu i další ženy, jež k jeho příběhu a vnímání světa neodmyslitelně patří.