Román Valji Stýblové přibližuje čtenářům Josefa Hlávku ještě jako nejistého studenta, který má ambiciózní sny a pracuje do úmoru, aby je uskutečnil, takže mu ani nezbývá čas na lásku, na Marinku Čermákovou, kterou ostudně zanedbával. Hlávka vždy vystupoval jako český vlastenec, ale proslavil se hlavně tím, že realizoval velké projekty pro vídeňskou vládu, která jinak českému živlu příliš nepřála. Takových paradoxů najdeme v jeho životě více, všechny se ale spojují do jedné výjimečné Hlávkovy schopnosti: dokázal své plány na rozdíl od jiných vždy realizovat.
Nejlevnější produkt
9,57 € | knihy.abz.cz | In stock
Máte ve vašem obchodě lepší produkt?
Nejlevnější produkt
9,57 € | knihy.abz.cz | In stock
Máte ve vašem obchodě lepší produkt?
K dispozici v
Co říkají obchody
knihy.abz.cz
Kniha: Lužanská mše I. - Vita Brevis; Autor: Stýblová Valja; Josef Hlávka se narodil roku 1831 v Přešticích u Plzně jako druhorozený syn purkmistra. Bystrý chlapec, projevující se již brzy jako talentovaný kreslíř, studuje nejprve gymnázium v Klatovech, později přechází do Prahy na stavovskou reálku. ...
Knihy Dobrovsky
Román Lužanská mše I Vita brevis o životě Josefa Hlávky, vynikajícího architekta, mecenáše, zakladatele a prvního prezidenta České akademie věd. V psychologicky citlivém vyprávění se Valja Stýblová soustředila na začátek Hlávkovy životní dráhy, kdy se velmi mladý prosadil mezi významné evropské architekty a podnikal dobrodružné cesty za poznáním i kvůli realizaci vlastních projektů do Itálie, západní Evropy a na západní Ukrajinu, kde postavil monumentální sídlo metropolity východní církve v Černovcích. Z toho důvodu také dlouho odkládal svatbu s Marinkou Čermákovou, jako by se obával, že velká láska ho odvede od velké architektury. Hlávka měl hluboký, až osudový vztah k matce. Ona nikdy nezapochybovala o jeho talentu a dodávala mu vždy odvahu ke smělým plánům, které by se mohly zdát až megalomanské, kdyby je Hlávka v neuvěřitelně krátkém čase neuskutečnil. Možná se mu to podařilo i proto, že vzdělaný a moudrý otec ho svou ironickou kritikou naučil pochybovat a hledat realističtější cestu k uměleckému rozletu. Právě otec mu připomínal ono latinské ars longa, ale vita brevis. Umění je věčné, ale život krátký.