Největším přáním Bruna Stressmeyera je být sám. S nikým ho nepojí žádné vazby, nemusí pracovat, starat se o bydlení, rodinu nebo přátele, zajímají ho pouze vlastní potřeby. Musí jen žít. Nebo spíše přežívat. To je pro něj ovšem čím dál tím těžší: nesnáší své sousedy v luxusním domě, cizince a imigranty v ulicích „svého“ města, psy a jejich páníčky, politiky a téměř všechno, co vyžaduje kontakt s jinými lidmi. Hlavní hrdina není novodobým poustevníkem, který touží po klidu na odlehlém místě, kde by se oddával kontemplaci, ale nesnesitelným, puntičkářským a egocentrickým mizantropem. Podivný románek na náhodné dovolené u moře jeho soukromý vesmír nečekaně vychýlí z rovnováhy. Postupně se smývá hranice mezi dobrovolnou samotou a patologickou izolací. Brunův ironický, hyperkritický a povýšený
vnitřní monolog baví i děsí zároveň.
více
Nejlevnější produkt
8,51 € | knihy.abz.cz | In stock
Máte ve vašem obchodě lepší produkt?
Nejlevnější produkt
8,51 € | knihy.abz.cz | In stock
Máte ve vašem obchodě lepší produkt?
K dispozici v
Co říkají obchody
knihy.abz.cz
Kniha: Samota; Autor: Klimko-Dobrzaniecki Hubert; Největším přáním Bruna Stressmeyera je být sám. S nikým ho nepojí žádné vazby, nemusí pracovat, starat se o bydlení, rodinu nebo přátele, zajímají ho pouze vlastní potřeby. Musí jen žít. Nebo spíše přežívat. To je pro něj ovšem čím dál tím ...
Knihy Dobrovsky
Největším přáním Bruna Stressmeyera je být sám. S nikým ho nepojí žádné vazby, nemusí pracovat, starat se o bydlení, rodinu nebo přátele, zajímají ho pouze vlastní potřeby. Musí jen žít. Nebo spíše přežívat. To je pro něj ovšem čím dál tím těžší: nesnáší své sousedy v luxusním domě, cizince a imigranty v ulicích "svého" města, psy a jejich páníčky, politiky a téměř všechno, co vyžaduje kontakt s jinými lidmi. Hlavní hrdina není novodobým poustevníkem, který touží po klidu na odlehlém místě, kde by se oddával kontemplaci, ale nesnesitelným, puntičkářským a egocentrickým mizantropem. Podivný románek na náhodné dovolené u moře jeho soukromý vesmír nečekaně vychýlí z rovnováhy. Postupně se smývá hranice mezi dobrovolnou samotou a patologickou izolací. Brunův ironický, hyperkritický a povýšený vnitřní monolog baví i děsí zároveň.