Gottfried Benn (mladý muž z rodiny pastora) a Elsa Lasker-Schülerová (o sedmnáct let starší básnířka židovského původu) se poznali v Berlíně před rokem 1912, vzájemné citové vzplanutí nalezlo svůj výraz v poezii obou dvou. A i když jejich milostný příběh navenek skončil, nemohli na sebe zapomenout. Autorka na jejich příběhu ukazuje i obtížnost této německo-židovské symbiózy, která sice ve skutečnosti netrvala dlouho, v jejich básnickém díle však zůstala. Dokazuje, že tragedií tohoto páru byla vlastně ideologie. Benn totiž na dlouhé roky propadl nacismu, Lasker-Schüllerová sice ještě v roce 1932 obdržela cenu Heinricha Kleista, ale potom musela Německo opustit.
