„Přežiju. Musím. Až válka skončí, musím být ta, která lidem řekne o naší rodině.“
Příběhy „dětí holocaustu“ představují strhující životní osudy devíti židovských dětí, které musely přežít hrůzy holocaustu po celé Evropě. V době největších zvěrstev, která se kdy děla, muselo každé z nich prožít své osobní peklo a projít noční můrou druhé světové války.
Tato kniha je pomníkem jejich odvahy tváří tvář smrti. A také oslavou lidského ducha – vůle překonat nevýslovné hrůzy, vůle zvítězit nad zlem, vůle žít. Lidé v příbězích vlastně mají jednu společnou vlastnost – hluboko ve svém srdci věřili, že budou žít, i když mnoho jiných kolem nich umíralo.
„Vím, že vznikne lepší svět, až tahle válka skončí. Nemůže to být tak zlé napořád.“
Příběhy „dětí holocaustu“ představují strhující životní osudy devíti židovských dětí, které musely přežít hrůzy holocaustu po celé Evropě. V době největších zvěrstev, která se kdy děla, muselo každé z nich prožít své osobní peklo a projít noční můrou druhé světové války.
Tato kniha je pomníkem jejich odvahy tváří tvář smrti. A také oslavou lidského ducha – vůle překonat nevýslovné hrůzy, vůle zvítězit nad zlem, vůle žít. Lidé v příbězích vlastně mají jednu společnou vlastnost – hluboko ve svém srdci věřili, že budou žít, i když mnoho jiných kolem nich umíralo.
„Vím, že vznikne lepší svět, až tahle válka skončí. Nemůže to být tak zlé napořád.“
